RA Grani

vždycky jsem měl rád mýtus o Řece Styx. Nevím proč.

řeka Styx podle starověkých Řeků oddělila svět živých od světa mrtvých. To se vinulo kolem Hádes, což je řecké jméno pro „podsvětí“. Nebylo to opravdu synonomní s „peklem“, což je místo trestu. Hádes byl spíš místem čekání. Údajně se kolem něj Styx navinul devětkrát. Styx znamenal „řeku nenávisti“.,

Další řeky také odděleny Podsvětí od světa živých, je Acheron, řeka žalu, Cocytus, řeka nářku, Phlegethon, řeka ohně, a Lethe, řeka zapomnění. Jak vidíte, bylo to naprosto šťastné místo.

duše mohly vstoupit do Hades pouze překročením řek. Charon, převozník mrtvých, byl zodpovědný za provádění duše přes řeku (v řecké mytologii to byl Acheron, a v Římské mytologii byl Styx). Každá duše musela zaplatit převozníkovi obol, který byl umístěn do úst zesnulého při pohřbu., Duše, které zůstaly nespálené nebo bez mince, musely putovat po březích řeky po dobu 100 let.

Styx měl různé vlastnosti. V některých účtech je dotykem vod Styxu smrt,která jasně inspirovala vody Hadeshornu v sérii Terryho Brookse Shannara. Achilles byl řekl, aby měl neen máčené v Styx, předávání nezranitelnost na něm, kromě jeho paty, podle kterého jeho matka držela ho – tedy původ výrazu ‚Achillova pata‘.,

k mému překvapení je v Danteově pekle devět kruhů pekla. Vůbec ne jako sedm kruhů pekla v mé stejnojmenné sérii, v níž žijí různí démoni, devět kruhů bylo pekel, ke kterým byli lidé různě odsouzeni v závislosti na jejich hříchu. Podle Dante byly vody Styxu pátým kruhem pekla a příbytkem těch zatracených za hřích hněvu.

Styx měl takový význam, že na něj řečtí bohové přísahali přísahy a byli vázáni na své slovo.