první osadníci

původ města Kuvajt—a Státu Kuvajt—je obvykle umístěn na začátku 18. století, kdy Banū (Bani) ʿUtūb, skupina rodin ʿAnizah kmen v interiéru Arabského Poloostrova, se stěhoval do oblasti, která je nyní v Kuvajtu. Založení autonomního šejkhdomu v Kuvajtu pochází z roku 1756, kdy se osadníci rozhodli jmenovat Šejka z čeledi Śabāḥ (Āl Śabāḥ). Během 19. století se Kuvajt vyvinul jako prosperující nezávislá obchodní komunita., Ke konci století, jeden vládce, ʿAbd Allah II (vládl 1866-92), začal pohybovat Kuvajt blíže k Osmanské Říše, ačkoli on nikdy se umístil jeho země pod Osmanskou nadvládou. Tento trend byl obrácen s přistoupením Mubarak veliký, který se dostal k moci zavražděním jeho bratra ʿAbd Allah—akt nezvyklé politické násilí v Kuvajtu. Osmanské hrozby přílohy Kuvajt vyzváni Mubarak pěstovat blízký vztah s Británií. Smlouva z roku 1899 v podstatě poskytla Británii kontrolu nad zahraničními záležitostmi Kuvajtu., Po vypuknutí první světové války (1914-18) se Kuvajt stal britským protektorátem.

Na konferenci Al-ʿUqayr v roce 1922 vyjednala Británie Kuvajtsko-Saúdskou hranici s výraznou územní ztrátou Kuvajtu. Memorandum v roce 1923 stanovilo hranici s Irákem na základě neratifikované úmluvy z roku 1913.

první Irácký nárok na Kuvajt se objevil v roce 1938-rok, kdy byla v emirátu objevena ropa. Ačkoli ani Irák, ani Osmanská říše nikdy skutečně vládl Kuvajtu, Irák tvrdil vágní historický titul., Ten rok také nabídl určitou rétorickou podporu obchodnímu povstání proti emíru. Po neúspěchu povstání, tzv. Majlis Pohybu, Iráku i nadále vyvíjet dále tvrdí, že alespoň část z Kuvajtu, zejména strategické ostrovy Būbiyān a Al-Warbah.

19. června 1961 Británie uznala nezávislost Kuvajtu. O šest dní později však Irák svůj nárok obnovil,což nyní odmítly nejprve britské a poté i arabské jednotky., Až v říjnu 1963 nový irácký režim formálně uznal nezávislost Kuvajtu i následně jeho hranice a zároveň pokračoval v prosazování přístupu na ostrovy.